Muži, toto téma určitě zajímá mnoho žen. Já bych chtěla psát hlavně o tom, jak muži zásadním způsobem v dobrém slova smyslu ovlivnili můj život. Když jsem byla ještě dítě, zemřel mi taťka. Pokud dcera nemá tátu, většinou nezná příliš svoji hodnotu, neumí si vůči druhým lidem vytyčit osobní hranice. Vždycky jsem si druhé lidi pouštěla příliš blízko a oni toho pak zneužili a ubližovali mi. Vlastně i nyní mám s tímto problémy. Měla jsem ale v dětství velké štěstí na kamarády, kteří mi tátu dost nahrazovali. Hlavně mi bylo divné že se chovají úplně jinak než ostatní kluci.

důchodci

Byli hrozně hodní, pozorní, bylo to přátelství, které nám vlastně vydrželo až doteď. Takže vlastně muži, kteří se v mém životě udrželi nejdéle. Tím že se od malička kamarádím víc s kluky než s holkami, vlastně mám celý život problém s ženami vyjít. Kluci se prostě porvou a je klid, ale ženský se pomlouvají, dělají si naschvály. Takže se dá říci, že mám tak trochu mužskou duši. Vlastně celkově lépe vycházím s kluky než s holkami. Mám mnohem méně kamarádek než kamarádů. Ale co se týká vztahů jako takových, tak jsem moc dobrou zkušenost s muži neměla, vždycky jsem byla spíše nešťastně zamilovaná.

muž

A kluci mě odmítali, až nyní jsem si našla přítele, se kterým jsem opravdu spokojená. Muži jsou vlastně ve své podstatě jednoduchý. Nebo, mám pocit, že jim rozumím víc než ženám. Jsou upřímní, tolik nad věcmi nepřemýšlí jako my ženy. My jsme často domýšlivé a myslíme si, že nám nějaké věci dělají naschvál, ale oni si ani nejsou vědomi, že by něco udělali, nepřemýšlí nad věcmi tolik, jako my, ale to je samozřejmě zase o povaze. Jsou muži citlivější, a naopak zase muži, kteří nad věcmi tolik nepřemýšlí a spíš je berou tak, jak jsou. Ale i tak si často neuvědomí, když nám ublíží něco, co řeknou a my si to přebereme vždycky špatně.